Proč se radiátory umísťují pod okna?
Přes to, že se v moderních stavbách používají okna se stále lepšími izolačními vlastnostmi, jsou právě okna a dveře nejchladnější částí obálky budovy (venkovní zdi). Pokud pod okno umístíme radiátor, nebo jiný zdroj tepla, bude nám stoupající teplý vzduch tvořit tepelnou clonu, která při pobytu osob v místnosti zabrání nepříjemnému chladivému pocitu, který by jinak chladné okno vyvolávalo.
Kam nejlépe umístit podlahové konvektory?
Podobně jako radiátory slouží i konvektory k vytvoření tepelné clony zabraňující pocitu „táhnutí od oken“, nebo od jiných chladnějších ploch. Proto se konvektory umisťují pod větší skleněné výplně sahající až k zemi, nebo ke zdem tam, kde z nějakého důvodu nemohou být radiátory.
Jak by se správně mělo topit? Vyplatí se vypnout kohoutky a pak jen občas přitopit nebo spíš soustavně na stejnou teplotu?
Moderní tepelné zdroje můžou disponovat časovými programy, nebo můžou být některé druhy kotlů řízeny prostorovými termostaty s časovými funkcemi. Tyto možnosti nastavení lze do určité míry využít ke snížení teploty v topení a tím i ke snížení nákladů na vytápění v době, kdy je dům prázdný. U běžného domu se doporučuje snížení teploty o max. 2°C, rozhodně se nedoporučuje topení zcela vypínat. Je ale možné přihlédnout k akumulační schopnosti zdí. Pokud se jedná o starší dům z plných cihel, nemá snižování teploty v době nepřítomnosti osob téměř vliv. Naopak u dřevostaveb, nebo sendvičových staveb je možné nastavit větší rozdíl, mezi komfortní a útlumovou teplotou. Rozhodující přitom je izolační schopnost zdi z vnitřní strany. Venkovní zateplení na útlumový režim topení nemá vliv.
Jak postupovat při výběru kotle?
Při výběru kotle je zapotřebí sledovat řadu parametrů. V první řadě je třeba vědět, zda se bude kotel využívat jen k topení, nebo zda bude i ohřívat teplou užitkovou vodu. V případě ohřevu teplé vody máme u plynových kotlů několik variant. První je přímoprůtočný, výhody tohoto systému jsou minimální ztráty vychladnutím a dobrá spolupráce se solárním ohřevem vody, nevýhodou jsou možné drobné výkyvy teploty vody. Dalším řešením je kotel s ohřevem externího bojleru. V tomto případě je možné kombinovat různé způsoby ohřevu. Kompromisem těchto technologií je kotel s vnitřním zásobníkem teplé vody. Zde je možný pouze předehřev například solárními panely. Při výběru kotle je tedy třeba uvážit které řešení by více vyhovovalo. Dále se plynové kotle dělí na standardní a kondenzační. Zjednodušeně lze říci, že se investice do nákladnějšího kondenzačního kotle vyplatí tehdy, pokud na straně topení použijeme nízkoteplotní topný systém, například podlahové, nebo stěnové topení. Posledním parametrem je výkon kotle. Ideální stav je, pokud máme projektantem vypočítané tepelné ztráty domu. Pokud tomu tak není, můžeme použít odhad pomocí metod, zveřejněných na odborných serverech. Tepelné ztráty objektu povýšíme o tzv. přirážku na urychlení zátopu. V každém případě doporučujeme návrh vytápění konzultovat se zkušeným odborníkem.
Co je rekuperace a čeho dosáhnu když se pro ni rozhodnu?
Rekuperace je systém řízené nucené výměny vzduchu. Vzduchový výměník, který odebírá teplo ze vzduchu odcházejícího z místností a předává ho čerstvému vzduchu, který do místností přichází. Tento větrací systém výrazně snižuje tepelné ztráty domu větráním. Další neméně důležitou vlastností je čištění větracího vzduchu průchodem přes filtry. Rekuperace tedy výrazně omezí pronikání prachu, pilu a případně dalších alergenů do domu. Tím, že je dům neustále větraný se navíc výrazně omezí tvorba plísní. U pasívních domů, nebo některých nízkoenergetických domů je větrání rekuperací nutností. Navíc u pasivních domů může tento systém po doplnění dohřívacího zařízení nahradit topení.