Když panují dobré časy, daří se ekonomice, a tedy i lidem. Tito mají peníze a za ty si mohou nakupovat, co je jim libo. A ti prozíravější si pak část peněz také odkládají na později, šetří. Protože co člověk ví, že? Mohly by přijít zlé časy a pak by se takové úspory mohly klidně i velice hodit.
A když pak ony těžké časy skutečně přijdou, lidé si pochvalují, pokud si našetřili. Protože nejsou ani v takové chvíli bezprostředně ohroženi nedostatkem. Mají kde brát, pokud vypadnou příjmy.
Jenže jak nás přesvědčuje třeba dnešní doba zkomplikovaná koronavirovou pandemií, nejsou ani finanční rezervy zase až takové terno. Jistě, je dobře v záloze nějaké ty finanční prostředky mít, jenže jak ukazuje každodenní zkušenost, pozbývají takové peníze zejména ve složitých dobách rychle svoji hodnotu. Nemají dostatečnou důvěryhodnost, a proto se jejich reálná hodnota snižuje, a ten, kdo je má, už si toho za ně nekoupí tolik, kolik si mohl pořídit dřív. A je logické, že to bude ještě horší.
A co si jenom počít s úsporami, aby se na nich tolik neprodělávalo nebo aby si ještě lépe udržely svoji původní hodnotu?
Řešení existuje vlastně jenom jediné. Sázkou na jistotu je v nejistých dobách jedině investování volných finančních prostředků do zlatých investičních slitků. Jedině výkup zlata totiž ve zlých časech zaručuje, že člověk peníze, vložené do tohoto kovu, spasí před znehodnocením. Se zlatem se totiž obchoduje za tržní ceny, a protože má toto stabilní hodnotu, dostane za něj jeho majitel kdykoliv stejně hodnotné peníze. A čím je tedy měna znehodnocenější, tím víc dostane peněz.
A tak se dají úspory zachránit. Tím se zajistí, že i kdyby se vedlo ekonomice sebehůř, dostane člověk vždycky to, co do takového zlata vložil, nebude škodný.
A jenom za takových podmínek je spoření si skutečně rozumným počinem.